Srpnoneděle

Přestože jsou červenec i srpen úzce svázané prázdninové měsíce, nejsou svou atmosférou stejné. Je to jako sobota a neděle. Volno je v obou případech, ale sobota je lepší, právě protože po ní ještě následuje neděle. A celý srpen je jedna dlouhá táhlá neděle v předtuše pondělí.

Už na gymplu jsem vnímala, že můj život se odvíjí spíše podle školního než kalendářního roku. Na výšce jsem měla celkem problém, když jsem si poprvé chtěla koupit ne-školní diář, a vykryla to tehdy skvělým 18měsíčním Moleskine diářem, který začínal červencem a končil prosincem následujícího roku. No a když jsem pak opravdu nastoupila do školství, byla má školně-roková cykličnost stvrzena na další léta.

Ale srpen je přece jen lepší než běžná neděle. Je jednou za rok a právě tím, že ho mám spojený se začátkem nového roku, tak má v sobě ten příslib nových začátků - čistých sešitů, nepokřtěných sad pisátek všeho druhu, nepopsaných diářů. Milovala jsem to. I ten nejobyčejnější blok v regálu papírnictví mě lákal prázdnými stránkami, které se v mých představách plnily vším možným - ve skutečnosti některé doteď hnípou v jednom látkovém boxu, protože mi bylo líto je popsat svými banalitami a škrabopisem, když v nich mohlo být něco.

Zde bych ráda podotkla, že přestože jsem milovala i nákup obyčejné sady tužek různé tvrdosti (úchylka na papírenské nákupy aspoň vychází levně a oproti kabelkám a botám jsou následky docela skladné, heč!), tak jsem ctila to, že tyhle back-to-school akce se v obchodech objevovaly až po mých narozeninách (po tomto datu už pomyslně začíná neděle večer) a ne, aby byly na přelomu prázdninových měsíců v plném proudu. Navzdory mé osobní zálibě mě štve, že se konečně řeší well-being, work-life balance, potřeba odpoutat se v létě od běžného režimu a nabrat nových sil, ale přitom se kvůli zisku, který by stejně prodejci utržili o měsíc později, cpou regály školního zboží ke vchodům obchodů skoro hned poté, co se sklidí neprodané serepetičky pro nejlepší paní učitelky na světě. Myslím, že studenti si zaslouží těch pár týdnů, kdy je začátek nového školního roku prostě příliš daleko - čistě kvůli psychohygieně. A to znovu říkám jako někdo, kdo se do školy po prázdninách zase těšil - a těšila jsem se mimo jiné právě proto, že jsem se předtím mohla na chvíli odpojit.

Ale to jsem trochu odbočila od toho, co jsem vlastně chtěla v tomto článku sdílet, a to je vzpomínka na mě, jak mi před třemi lety prvního srpna ztěžkla hlava, duše i srdce. Tehdy jsem totiž věděla, že tento měsíc se vracím do práce. Ne po prázdninách, ale po rodičovské dovolené, která v mém případě trvala 3,5 roku. Tehdy jsem se opravdu dost strachovala. Jednak je to moje přirozenost, jednak okolnosti mému optimismu příliš nenahrávaly. Z práce jsem tehdy vlivem svých dvou kolegyní z kabinetu odcházela s pocitem, že když to nedělám stejně jako ony, dělám to hůře. V červnu jsem se ucházela o místo, které mi připadalo jako dream-job, a i když jsem se domnívala, že jsem téměř ideální kandidát, nevybrali si mě. Měla jsem za sebou dlouhou pauzu, během níž jsem řešila spoustu vážných změn ve svém životě, a bála jsem se, jak jsem ze svých profesních věcí vypadala - a že se toho zrovna v tomto období, změnilo dost (i pod vlivem covidu, který vypukl těsně po Aťčině narození). Doléhala na mě tíha toho, že teď už bude Aťule muset chodit do školky, já budu mít v práci dlouhodobé závazky, a do toho musím dodělat poslední rok oboru, v němž jsem začínala doslova od nuly (zde prosím oceňte jazykový humor, když je řeč o tom, jak češtinářka začala studovat matematiku).

Tehdy to byla velmi ošklivá, měsíc trvající neděle. Po narozeninách až hořký večer, který bych chtěla zaspat, ale z nervozity jsem nemohla a akorát jsem sledovala, kolik času mi zbývá. Kdybych tehdy věděla aspoň část toho, co vím teď, ušetřila bych si spoustu tíhy. Kéž bych věděla, jak bude Aťule ve školce spokojená - a že jsme, navzdory tomu, jakou náhodou se mi povedlo ji do zrovna této školky umístit, měli opravdu šťastnou ruku. Paní učitelky se tam dětem opravdu poctivě věnovaly, dokázaly si dětí srovnat, ale zároveň k nim přistupovat laskavě. Aťka uměla co chvíli novou básničku nebo písničku. Nosila kvanta jednoduchých, ale moc hezky vypadajících výtvorů. Na nástěnce neustále visela oznámení o plánovaných akcích (to byla ta lepší část nástěnky, tu s aktuálními nemocemi ve třídě už jsme tak nemilovali) a na té virtuální pak spousta fotek. Ranní vstávání byl občas očistec, ale v šatně žádné scény, pusu a ahoj, mám svůj program! Chtěla bych tehdejší Tlapce říct, v klidu, Aťule je šikovná sama o sobě a tahle školka pro ni bude jako stvořená.

Přála bych si tehdy moci si naznačit, že dostanu po všech stránkách jiný kabinet, kde bude sdílení pocitů fungovat povzbuzujícím a inspirujícím způsobem, a že se z kolegyní časem stanou i kamarádky. Že se zatím mně neznámými třídami nastavím přinejhorším potřebně dobré vztahy, ale že z některých se stanou i mé srdcové záležitosti. A že si brzy i ve svých očích začnu spravovat reputaci a s pomocí kolegyní se brzy adaptuju na změny, které se na naší škole a ve školství vůbec díky novým technologiím odehrály. A že to vlastní studium taky dokončím, byť si o rok odložím státnice.

Můžu s klidným srdcem prohlásit, že všechno to, čeho jsem se tehdy tak bála, dopadlo mnohem lépe, než jsem si troufla byť jen doufat. A protože svůj dojem ze srpna 2023 už nezměním, zkouším si ulehčit aspoň srpen letošní - jelikož znovu stojíme před velkými změnami a novými etapami. Tentokrát Aťuli čeká nástup do školy a mě na nové místo. Zase stojím před neznámými v podobě nových prostředí, lidí a požadavků, znovu v tom s Aťkou pojedeme spolu. Ale snad i díky uplynulým měsícům až rokům si dovoluji, aby tahle měsíční neděle nebyla jen hořká, ale aspoň trochu hořkosladká. Netroufnu si říct, že se těším, pořád se nového obávám. Samozřejmě nevystěsňuji ani že si to všechno bude muset trochu sednout, ani že se může něco dost posrat. Ale už s tím špatným nepočítám a priori. Téhle Schrödingerově kočce kopu hrob předem jen mělký a mám v záloze i misku žrádla.

Časem budu zase moudřejší. A asi to nebude trvat ani tři roky.

Dám vědět. A vy si mezitím pokud možno užívejte srpen, neděle, i další dny, které mezi nimi přijdou. Protože každému nám začíná rok někdy jindy.