Tlapkou psáno

Vzpomínkový článek, který už se nedočkal zveřejnění na původním blogu. Říjen 2025 a začátky mého tristně amatérského běhu. Bĕhání venku je nesrovnatelnĕ lepší i jednodušší než na páse. Když ale bylo sedm stupňů, sluníčko za mraky a navíc fučel opravdu studený vítr, došlo zase po mĕsíci na pás. Přesto jsem se tĕšila, že vypadnu z kalamitního stavu doma. Vítejte u článku o bĕhu, kde je bĕh tím nejmenším zlem. :-) Uplynulo nĕco přes týden od výměny oken prakticky v celém bytĕ, ušetřena zůstala jen ložnice, kde máme pouze balkonové dveře (vyměněné už loni). A tak jsme znovu celý byt zabalili do krabic a zahalili do vrstev igelitu. Nápad dobrý, provedení v zásadĕ taky, ale stačilo, aby chlapi igelit protrhli, což se jim stalo zrovna ve špajzu, a můj 2,5m dlouhý špajz plný dóziček, balíčků a skleniček schytal plnou prachovou palbu. A tak jsem paragraf, který jsem čerpala na Aťuli, jejíž nemoc přišla výjimečnĕ vhod, trávila kromĕ jejího ošetřování také cídĕním, pulírováním, otíráním, pran...

Na nové adrese máme většinou snahu se zapsat originálně, působivě, atraktivně. Přiznám se ale, že přesně na tohle se teď necítím. Ještě dnes ráno bylo všechno tak, jak bylo posledních osmnáct a půl roku - měla jsem blog, který archivoval více než polovinu mého dosavadního života. Jenže přišla zpráva o dnešním ukončení činnosti serveru, prvotní záchvat archivačního úsilí... a rychlé, jednomyslné rozhodnutí. Nechci skončit úplně. Nejsem si jistá, nakolik bude tato adresa přechodná. Ale potřebovala jsem někam přesídlit, a to rychle a na konkrétní adresu, kterou mohu zanechat na předchozím působišti. Nu, a tak jsem se ocitla tady. Možná mě tu objeví i někdo nový, náhodný kolemjdoucí. (Je to pocestný? Je to pocestný!) Co tedy od této stránky, potažmo mě, očekávat? Zakládám si na kouzle každodennosti, obyčejnosti, všednosti. A o tom jsem byla zvyklá psát - a taky dál budu. Možná se mi povede sem časem nahrát své starší články, výběr toho nejlepšího... Články, které bavily a rozesmívaly. O to...