Z nového světa
Už šest týdnů doma fungujeme v pozměněném režimu. Aťule nastoupila do školy a já do nové práce. Všem nám bylo jasné, že to bude velká změna, ale až když to doopravdy zažívám dnes a denně, uvědomuju si, jak velká. Měla jsem obavy, jak se nám ty změny sejdou. Ale teď si říkám, ještě že tak, změna práce přišla v pravý čas. Když jsem dostala rozvrh a viděla jsem tam, že budu třikrát týdně v práci do čtvrt na čtyři, polil mě pot. Doprčic, jak to budu stíhat? Jak budeme fungovat? Zažité spoje v mozku viděly problém. A pak jsem v 15:25 sedla do auta a 15:35 stála před dveřmi družiny a čekala, až si Aťka pobalí věci. Ty kráso, říkala jsem si, to jsou jiné mezičasy. Dřív jsem musela dřív končit nejpozději ve dvě, abych na půl čtvrté stíhala přiletět do školky. A když jsme v 15:45 dorazily domů, pochopila jsem, že odpolední vyučování logistický problém nebude. A protože na lepší se dobře zvyká, dneska už se durdím, když chytnu na křižovatce červenou, a cesta mi místo pěti minut trvá d...